Chlumčany a Vlčí

Společné dějiny obou obcí se začínají psát v roce 1960. Správní reforma státu, která znamenala spojení okresů Louny, Žatec a Podbořany, výrazně zasáhla i Chlumčany a Vlčí. Obě geograficky blízké obce již dlouhou dobu v mnoha oblastech spolupracovaly a sloučení obce Chlumčany s místní částí Vlčí tak jen potvrdilo dosavadní přirozený vývoj obou vesnic. K tomuto celku byly až do roku 1990 připojeny i Blšany.

Postupný úbytek obyvatel odchodem do měst ve druhé polovině 20.století měl za následek i nedostatek dětí, což se projevilo i v chodu školy v Chlumčanech. V letech 1970-1973 byly dováženy děti včetně učitele z Loun. Ve školním roce 1973/74 bylo vyučováno v jedné třídě 20 dětí ve třech ročnících a protože tento stav byl nadále již neúsnosný, byla škola uzavřena a školní docházka dětí z Vlčí i Chlumčan řešena dojížděním do Loun.

Přínosem pro život v obcích bylo přemostění údolí u vinárny jako součást přeložky silnice Louny-Praha, bývalé královské cesty. Tím došlo v roce 1977 k odklonu frekventované komunikace mimo obec. Stoupání na Krejcárek tak zůstalo minulostí.

Významnou měrou se do života obcí promítla plynofikace v letech 1993-1994. Problémy s nedostatkem pitné vody ve vodovodní síti vyřešilo připojení obcí na skupinový vodovod Louny-Hříškov v roce 1997.

V posledních letech probíhá intenzivní výstavba nových rodinných domů ve východní a jihovýchodní části obce. Pravidelně stoupá počet trvale přihlášených obyvatel.

Historie obcí Chlumčany a Vlčí (50 kB)

Nejstarší zmínka o obci pochází z roku 1316, kdy u zemského soudu vystupuje vladyka Vikart z Chlumčan jako svědek v právní při. Přídomek „z Chlumčan“ naznačuje, že se jednalo o ves s panským sídlem, obvykle představovaným drobnou opevněnou stavbou. Skutečný vzhled obce v předhusitské době lze přiblížit jen částečně. Není jisté,zda již v této době zde stála tvrz, písemně připomínaná až v roce 1506, ale vzhledem k majitelům dlouhodobě nazývaným „ z Chlumčan“ nepochybně existující již dříve. Dodnes ji připomíná místní název „Na brance“ a několik opracovaných kamenů zasazených druhotně do zdiva bývalého schwarzenberského dvora.

Vedle zmíněné tvrze blíže neznámé  podoby tvořil dominantu především farní kostel, zasvěcený sv. Klimentu a správou náležející do slánského děkanátu. Prvním jménem známým farářem byl kněz Bartoloměj.

Ve středověku bylo velmi častým jevem, že vesnice nepatřila pouze jediné vrchnosti, ale v držení jednotlivých dílů vsi se střídali různí majitelé. V případě Chlumčan je vinou nedostatečné pramenné základny situace až do husitských válek poněkud nejasná. Prvním doloženým majitelem byl roku 1316 výše uvedený Vikart z Chlumčan.

V období husitských válek a následné normalizace poměrů za krále Jiřího z Poděbrad jsou zprávy o Chlumčanech velmi kusé. Neklidná doba plná zvratů dávala vždy možnost vyniknout schopným osobnostem. Takovou postavou byl i člen vladyckého rodu majitelů chlumčanských statků Matyáš, zvaný též Louda z Chlumčan. Jeho výrazný podíl na vítězství husitů v bitvě na Vítkově roku 1420 mu přinesl nejen získání domu U černého beránka na Starém městě pražském, ale především přední místo v táboře husitských radikálů.

Roku 1525 se Chlumčany dostaly pod správu města Louny a jeho úředníků. Klidná doba bez vážnějších válečných otřesů přála hospodářskému rozvoji obce, kde kolem poloviny 16.století vzniká lisovna vína, vybavená patřičnými skladovacími prostory.  Vinice byly zmiňovány v kupní smlouvě z roku 1525, kde se bez bližšího určení mluví o vinicích na hoře Chlum a o platu z nich plynoucím.

Rok 1547 přinesl obci další změnu vlastníka. Město Louny totiž po neúspěšném odboji proti králi Ferdinandovi I. Postihl tvrdý trest a kromě jiného muselo odevzdat králi všech čtrnáct držených vesnic včetně Chlumčan. Ty ovšem nezůstaly v majetku krále dlouho, neboť hned vzápětí je odkoupil Šebastíán z Veitmíle a rovněž obratem je prodal roku 1549 šesti bratrům Kunešům z Lukovce. Roku 1557 poté Albrecht Kuneš z Lukovce jako jediný majitel prodal ves hraběnce Veronice Šlikové z Holejče, majitelce nedalekého Toužetína. Rychlé střídání různých vrchností pokračovalo i nadále. Roku 1583 získal Chlumčany společně s toužetínským panstvím Jan ze Šelmberku, po jehož smrti jeho znovu provdaná manželka odprodala v roce 1605 vesnici Karlovi staršímu z rodu Hrušků z Března. Tím se Chlumčany dostaly pod správu cítolibského panství a i přes střídání majitelů s ním zůstaly spojeny až do dvacátých let 20.století.

Od poloviny 19.století se Chlumčany natolik rozrostly, že obecní zastupitelé začali uvažovat o stavbě školy. Vytrvalá snaha obce o vydání povolení přinesla své ovoce a v roce 1908 začalo vyučování v nové školní budově.

Velkou změnou byla pro Chlumčany pozemková reforma, která postupně probíhala od roku 1921, kdy došlo k parcelaci zbylé půdy. Pokračovala výstavba veřejně prospěšných staveb, po roce 1927 obec započala s budováním vodovodu a veřejného osvětlení a ve druhé polovině třicátých let byl zaváděn telefon.

Za první republiky vrcholil rozvoj obce, a tomu odpovídalo i široké spektrum živností a služeb. Ve třicátých letech zde existovala kovárna, autodílna, benzinová čerpací stanice, malé zámečnictví, obuvnická dílna, krejčovství, sedlářství a čalounictví, obchod s bavlnou a pleteným zbožím, mand na prádlo, holičství, dva konzumy, hokynářství a dvě trafiky.

Běžný život obce se nezastavil ani po okupaci Československa a vytvoření Protektorátu v březnu 1939. Během války byl postaven obecní dům, užívaný pro účely poštovního a obecního úřadu, ovšem obec se zadlužovala a se zhoršující se válečnou situací byl silně pociťován nedostatek základních životních potřeb. S blížící se frontou ustupovali Němci prchající z oblastí obsazených Ruskou armádou. V Chlumčanech byla pro jejich ubytování v únoru 1945 zabavena škola a postupně i hostince a volné byty v celé obci. Dramatická doba posledních dnů války v Chlumčanech vrcholila od 6.května 1945, kdy vznikl šestičlenný Národní výbor a ujal se správy obce. Ukázalo se, že poloha Chlumčan při silnici je v době války nevýhodná, neboť obcí několikrát projížděly ustupující německé jednotky a hrozilo nebezpečí střetu. Konec války nastal v podvečer 7.května, kdy ruské tanky zlikvidovaly zbytky německého odporu a vstoupily do obce.

Po uklidnění situace se život rychle vracel do normálních kolejí. Místní národní výbor v čele s předsedou J.Bártou převzal správní agendu a začal pracovat na odstraňování válečných škod a křivd. Druhá polovina roku 1945 přinesla obci výrazný pokles počtu obyvatel, protože kromě návratu uprchlíků ze Sudet odešlo z Chlumčan 40 rodin, většinou do pohraničních oblastí. V roce 1947 v obci působilo 11 živností, z toho 2 autodílny, 1 kovářství, 3 hostince, 1 hokynářství, 3 krejčovství a 1 pekař. Po převzetí moci komunistickou stranou v roce 1948 přišly rychlé změny hospodářského systému, z nichž se vesnice nejvíce dotkl zákon o jednotných zemědělských družstvech z roku 1949. V Chlumčanech byl v roce 1950 ustaven přípravný výbor JZD a k vlastnímu založení došlo o dva roky později. Od roku 1949 působil v obci kromě JZD i státní statek, pod který v roce 1959 přešla JZD Chlumčany a Vlčí. V témže roce dochází k zániku živností v obci.

Významní rodáci

Antonín Mohl (1859 - 1924) 

Asi nejvýznamnějším  rodákem z Chlumčan byl zemědělský odborník Antonín Mohl (1859-1924), absolvent pražského technického učení. V letech 1889 až 1897 byl ředitelem zimní hospodářské školy v Lounech a zasloužil se zde o postavení nového cukrovaru.

Byl vynikajícím odborníkem a průkopníkem v oboru chmelařství. V roce 1894 se stal zakladatelem a předním představitelem "Českého spolku chmelařského při Království českém". Jeho monografie "Chmelařství", zabývající se dějinami pěstování chmele, je dodnes pokládána za jedno z nejlepších děl v oboru.

Byl poslancem zemského sněmu. Zemřel 8.1.1924 v Rakovníku, kde je i pochován. 

Karel Kučera (*1947) 

Zřejmě nejznámnějším současným rodákem je Prof. PhDr. Karel Kučera, CSc. Významný bohemista a lingvista, autor řady odborných publikací, vysokoškolský pedagog Filozofické fakulty UK Praha.

V současné době se aktivně podílí na projektu  Českého národního  korpusu (ČNK). Projekt je zaměřen na budování rozsáhlého počítačového korpusu především psané češtiny. Pracuje na něm Ústav Českého národního korpusu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (ÚČNK). Od svého založení roku 1994 má ÚČNK na starosti budování ČNK, jeho rozvoj a rovněž činnosti související, zvláště v oblasti výuky a pěstování oboru korpusová lingvistika.

Do Chlumčan se pan profesor stále vrací.

Výběr odborných publikací:

Český jazyk v USA ("The Czech Language in the U.S.A.", Charles University Press, Prague 1990)

Jazyk českých spisů J. A. Komenského ("The Language of J. A. Comenius's Czech Works", Charles University Press, Prague 1980)

Malý staročeský slovník ("A Small Dictionary of Old Czech", published in cooperation with J. Bělič and A. Kamiš; Státní pedagogické nakladatelství,Praha 1979)

Cizí slova ("Loan Words in Czech", Mladá fronta, Prague 1978)

Kostel svatého Klimenta v Chlumčanech

Původní kostel v Chlumčanech se poprvé připomíná roku 1354. Zasvěcení i poloha ve staré sídelní oblasti se zdají nasvědčovat tomu, že šlo o románskou stavbu. Pro zchátralost byl zbořen roku 1770. Pozdně barokní novostavba z let 1771–74 podle plánů stavitele Leopolda Vávry zaujala jeho původní situaci na pahorku nad údolím Smolnického potoka. Obklopuje ji bývalý hřbitov, používaný do roku 1894, ze kterého se dochovala řada náhrobků. Nejstarší se nachází na severní stěně věže: jedná se o rozsáhlý tesaný epitaf zdejšího hostinského Adama Langera (1669–1718) a jeho manželky Anny, jehož podoba je zjevně inspirována obdobnými renesančními díly.

Kostel po roce 1945 zchátral, v letech 2000–02 byla obnovena báň věže, další opravy pokračují.